První týden na střední + adaptační kurz

 

Ve škole už se trápíme dva týdny a já už jsem stihla zakusit nějaké ty útrapy střední školy. A zjistit, že život prváka opravdu není jednoduchý. Včera jsem se vrátila z pětidenního adap- tedy pardon, sportovně turistického kurzu, tak vám doporučuji udělat si čaj jako já, zatímco vám tu budu vyprávět :D

Se svou třídou jsem byla jakž takž v kontaktu už od konce června, kdy jsme na třídních schůzkách zjistili (já v té době stanovala se svou bývalou třídou, ale ostatní si mě našli) jména budoucích spolužáků. Nechci tu říkat svou třídu (vlastní důvody) a tak řekněme, že jsem v 1.A :D

První den školy si většina z nás dala sraz hned u metra a do školy jsme vyrazili společně. Moc jsme toho nenamluvili, ale i tak jsem byla o něco méně nervózní. Když jsme dorazili ke škole, už tam postávala stáda starších, kteří si před zvoněním zašli na cigáro. Všichni jsme se tvářili hrozně pohoršeně, protože kouřit před školou nám připadalo jako ten největší zločin a začali jsme spekulovat, jestli tu náhodou nemají kamery :D (já nekouřím, ale většina ostatních ano). Když nám učitelka řekla, že za branami můžeme, byla to pro mě naprosto šokující zpráva :D To víte, základka.

Ze základky jsem také měla vsugerováno, že první den je jen jedna hodina. Ty tři, které jsme tam v třiceti lidech proseděli bylo pro mě osudných a ke konci, bez pití a jídla, jsem málem vypustila duši.

Ale vraťme se na začátek. Do třídy jsme se dostala s kamarádkou z prvního stupně, ale jelikož jsem chtěla najít i jiné kamarády, rozhodla jsem se, že si sednu s někým jiným. Dlouho jsem tam byla sama, protože už když jsem dorazila, tak byla většina už usazená ve svých lavicích. Nakonec si ke mě přisedla moje nová (retardovaná) kamarádka, s, jak jsme později zjistila, úplně stejnými zájmy (a oblíbenými skupinami, seriály atd.) jako já. Zbytek si můžete domyslet :D

Moc jsme se ale s nikým nebavila. Byla jsem také dost v šoku z učitelů. Věděla jsem, že na střední je tu prostě jiné, ale učitelé na naší škole jsou příšerní. Nemluvím jen o chování, ale např. učitelka, kterou jsem chytla na angličtinu, anglicky neumí ani vyslovovat. Já jsem navštěvovala ''britskou'' základní školu a nerozumím jí ani slovo. Jsem opravdu ráda za svůj vypracovaný přízvuk a angličtinu, protože tady bych se toho moc nedočkala. 

První týden proběhl vcelku dobře. Co pro mě bylo ale zvláštní, bylo to jak mi bylo uvnitř. Když jsem byla ve škole, vše bylo tak nějak v pořádku. Když jsem z ní ale vycházela, cítila jsem se dost divně, tak nějak prázdně. Moje teta bydlí pár ulic od školy a tak jsem každý den po škole šla hned k ní. Večer mi bylo skoro do breku, ale stejně jsem ve škole měla dobrý pocit. Nechápu to, ale doufám, že příští týden už to tak nebude.

Následující pondělí jsme vyrazili, všech pět ročníků, na adapťák. Ráno před odjezdem jsem se seznámila s dalšíma holkama a nakonec jsme, ty tři, já, kamarádka ze základky a naše obě spolusedící skončily spolu na pokoji. A bylo to dokonalé. Aktivity sice nic moc, túry na které nás vodily byly absolutně k ničemu a moc jsme toho neviděli. Hry, při kterých jsme se měli více seznámit, taky nic moc, ale musím přiznat, že jsem se tak začala bavit s dost lidmi a byla to někdy i sranda. Sice z toho bylo několik zranění a jeden rozbitý lustr, ale jinak ok. :D

Co ale nebylo ok, bylo, že se vytvořila rivalita mezi dvěma třídami, naší a sousední. A to jenom kvůli jedné zbytečné nadávce na mojí spolužačku od našich sousedů. Ti jejich celé třídě oznámili, že se s námi nemají vůbec bavit. Trapné a dětinské. Už včera po návratu se na stránce přiznání naší školy na fb objevilo pár narážek, ale radši to neřešit. Já se s pár lidmi od tamtud bavím a ty to také neřeší. Tak vám můžu říct jednu historku. S holkami z ostatních pokojů jsme seděli na chodbě a dávaly si páku. Kolem nás běžel jeden kluk a zastavil se, že to prý musí vědět. Zeptal se nás na třídu, tak jsme řekli **čko. ''Jo my se vlastně nebavíme! Já jsme z **čka'' zasmál se a sednul si k nám. Jsem ráda, že tam jsou i takový lidi.

Domů jsem se vrátila z několika modřinami a roztrhanými legíny, ale také z úžasnými vzpomínky a tunou nových kamarádů. Konec konců, lepší třídu by jsem si opravdu nemohla přát <3